Jak nepřimět svého muže zdravě jíst

Michalova energie mi od samého začátku byla blízká a příjemná, působila na mě harmonicky. Mám ráda jeho vnímavost a hloubku.

Jak to bylo na začátku?

Když jsem časem nahlédla pod pokličku jeho stravovacích tendencí, má vnitřní Víla šla do kolen :). Sama nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat a co se dělat nesluší, když si k tomu nedojdu i já sama. A moc dobře vím, že změny, které vycházejí jen z hlavy, nebývají trvalého charakteru. Bylo evidentní, že zdravé stravování bylo pro mého partnera pole neorané. Jak se tedy popasovat s vědomím své dlouholeté zkušenosti, že to, čím vyživujeme své buňky, nás ovlivňuje víc než bychom si mysleli… a zároveň s tím, že svému muži nemám právo omezovat prostor pro jeho zkušenost a jeho rozhodnutí? Měla jsem pocit, že Michalovi by vzhledem ke zdravotním tématům, které řešil, prospěla v jídle změna zásadnějšího charakteru. Jak však nevstupovat na území, na kterém se necítím dobře já ani můj partner – do rolí s podtextem tlaku, manipulace či přesvědčování?

Přiznám se… neubránila jsem se ohrnutému nosíku, když jsem prozkoumávala zásoby v jeho kuchyni, bych z nich vytvořila něco hodnotného pro tělo a neodpustila jsem si plamenné poznámky nelichotící některým pokladům, které jsem tu našla. Vyslechl si i pár nevyžádaných rad na žhavá témata kuchyňská. Trpělivě mě nechal vypovídat a zdálo se, že je otevřený změně. Zdůraznil však, že přes noc to nebude a kebabu se fakt nevzdá! Ne, že bych to po něm chtěla, ale popravdě, když jsme se pro něj jednou zastavili ve městě, kde tehdy bydlel, a já sledovala, jak muž, který ho připravuje, střídavě hněte tou samou rukou bez rukavice masovou náplň a pak zas bankovky, mé oči nabývaly nestandardních rozměrů.

Bylo zajímavé sledovat reakce Michalova těla po pozření té pochoutky. Ten pokles energie se nedal přehlédnout. Má profesionální deformace, průzkumnická povaha či přirozená ženská péče?

Co mi pomohlo nesnažit se měnit druhého?

Uvědomila jsem si, jak moc mi k větší toleranci a přijetí pomohlo zdravé vaření pro skupiny. Setkávala jsem se při něm s různorodostí stravovacích návyků a tendencí lidí, nabídla jim to nejlepší ze svého ranku s respektem k jejich potřebám. Mou zásadou, kterou však nepřekračuji je, že maso nevařím. Cítím to tak. Respektuji, že lidé maso jedí, ale sama za sebe to nemohu podpořit tím, že mrtvá zvířata budu vařit ve velkém.

A také ve svém vztahu jsem mohla pouze nabídnout, inspirovat jinými možnostmi, které pro mě byly denním chlebem. Mým darem je schopnost jídla lahodně ochutit. I když používám jednoduché a lehké ingredience, má to šťávu, vařit nemastně-neslaně mě nebaví. Ráda experimentuji a zapojuji intuici pro daný okamžik.

Když je člověk otevřený změně, život ho podpoří aneb souhra příjemných ‚náhod‘

Shodou přívětivých náhod jsem se nacházela zrovna v období, kdy jsem si skoro každý den hrála s recepturami, bavilo mě zkoušet nová jídla, sestavovala jsem recepty pro svůj nový e-book. Můj muž měl tedy možnost ochutnávat pestrou škálu vůní i chutí, ingrediencí pro něho dosud neznámých. Kolikrát se stalo, že mi oznámil s jistotou: “Nejím špenát… brokolici… semínka… Na tohle moc nejsem. Jen ochutnám, ale nedám si.” A hle! Netrvalo dlouho a s udiveným výrazem obrátil. Do ničeho jsem ho nenutila, nic mu nepodsouvala, jen jsem následovala kulinářskou tvorbu okamžiku a svůj šestý smysl.

Vzpomínám si, když si dal jednou v centru Prahy burrito s hovězím. Sedli jsem si na lavičku a já sledovala koutkem oka kousajíc do svého burrita fazolového, jak mu tuhnou koutky. Za chvíli jsem byla svědkem prohlášení, že hovězí měl asi naposled. Ulevilo se mu až druhý den po důkladném spánku. Už prý jen ty kuřecí. Za pár dní jsme navštívili jeho oblíbenou kebab jídelnu v Praze. Na pořadu dne byl tentokrát kuřecí. “Proč to ale nechutná tak, jako dřív? Vždyť tady mi vždycky chutnalo? Co se změnilo? Kuchař? Jidelna? Evidentně ne. Že by mé chuťové buňky? Něco je jinak.”

Třešinkou na dortu byla měsíční zkušenost ve firmě zabývající se výrobou zdravé stravy, ve které měl Michal domluvenou krátkodobou praxi. Jako bonus mají zaměstnanci každý den dobrý zdravý oběd z přirozených surovin. Dar z nebes! Chuťové buňky byly vyslány na převýchovu:) Známá jídla potkával v novém převleku. Koprovka bez hovězího, dýňové lasagne, rostlinné karbanátky,… Žitný kváskový chleba několika podob. Po ukončení této měsíční zkušenosti jsme se vrátili do Prahy a světe div se. “Čím to, že chleba ze supermarketu, co jsem měl rád, je nějaký mdlý?” Raději si zajel přes půl Prahy pro ten “opravdový”.

Po dvou měsících zjistil, že mu maso tak moc nechybí. A já jen se zájmem pozorovala, jak si ke všemu postupně dochází sám. To, co jsem mu na začátku předesílala verbálně a nesetkala se s nadšeným ohlasem, jakoby mávnutím proutku vešlo v praxi, ale bez mého nátlakového zásahu. Já se tím učila jednu životně důležitou lekci. Nechat bližnímu svému svobodu zažívat své zkušenosti a docházet k poznání vlastním prožitkem. Zpočátku mi cukaly koutky a nešlo odolat komentářům. Postupem času, jak se lehčí stravou přirozeně pročišťovaly chuťové pohárky a tělo, Michal sám dospíval ke změnám.

Bavilo mě sledovat ten nárůst energie, aktivity i sníženou potřebu spánku. A jeho zas bavila ta pestrost chutí, možností a překvapení, která ho čekala při konzumaci veganského guláše z hlívy s polentovými knedlíky, zákusku z ovesných vloček slazeného agávovým sirupem, palačinek z pohankové mouky, dortu s jáhlovým korpusem a nadýchaným tofu krémem… A já se tak přiučila novým kombinacím a experimentovala ve snaze potkat se se svým mužem někde ve středu, který je příjemný nám oběma (ještě že mě nezastihl v mém raw období, tam by se společný střed hledal asi hůř :).

Jak podpořit svého muže, ale neměnit ho?

Jak tedy proměnit stravovací návyky u chlapa, kterého máte doma a je pro vás výzvou přihlížet tomu, čím krmí své tělo? Co funguje? Je docela možné, že každému něco jiného :). Moje zkušenost však zní nějak takto:

Nechat ho být. Dopřát mu jeho vlastní prožitek, zkušenost a rozhodnutí. Inspirovat ho…třeba informací mezi řádky. “Miláčku, zkoušel jsi někdy vnímat, jak se po tom kebabu cítíš? Dává ti takové jídlo dost energie? Máš po něm pocit expanze… nebo spíš stažení?”

Nabídnout mu jiné alternativy (třeba i těch echt-chlapských jídel), pestrost, nasycení plnohodnotnou chutí i výživnou hodnotou jídla, pastvou pro oči. Podnítit jeho zvědavost.

A rozhodně netlačit! Tlak působí odpor. Tlak způsobuje protitlak.

Dát mu ochutnat i cizí kuchyň, která v něm vzbudí nadšení zkoumat dále (právě teď mi přišla na mysl má oblíbená restaurace Malý Buddha – požitek nejen chuťový… zkrátka šli jsme jednou nááhodou kolem.).

Proč vlastně?

Sympatické bonusy? Aneb proč vlastně?

Ze svých zkušeností zjišťuji, že odlehčená strava bez zátěžovýh látek nejen zlepšuje zdraví a postavu, ale též zvyšuje energii, vnímavost, mentální jasnost a harmonizuje tělo.

A proč zbytečně vařit nadvakrát? Znám i ženy, které potlačily své potřeby jíst jídla, po kterých se samy cítí harmonicky. Jejich muži totiž jedí jinak a ony přeci nebudou vařit nadvakrát. Tak se raději přizpůsobí. Přizpůsobovat se však jinému než vlastnímu tělu k harmonii nevede. A to platí i pro ženy notorické pečovatelky a potlačovatelky sama sebe, podobně jako pro ty, které by rády druhého přetvořily k obrazu svému.

Pojďme se navzájem inspirovat a respektovat sebe sama i odlišnosti našich blízkých. Hledejme střed, kde se můžeme potkat. Pokud jsou rozdíly až příliš protikladné, buďme dostatečně kreativní k tomu najit cesty, jak být spolu a přitom být tak odlišní. Učme se vnímat svá těla ne z povrchu naučených zvyklostí, ale z jejich hluboké potřeby nám sloužit v plném zdraví a vitalitě do vysokého věku. Stárnutí nemusí být nutným zlem či strašákem a můžeme ho prožívat v různých kvalitách.

A já mám za to, že to, čím krmíme své buňky, má na tohle podstatný vliv.